/ / / Tvé nitro – vytěžené rudohoří. Krušný jsi. K ránu pak drolívá se hlína a nablízku snad není ani žádný bůh, který by modeloval křehké nejapnosti anebo z ptačí klíční kosti ženu – zámečnici, aby už nikdy nezůstal muž dokořán. (Kuním štětcem, 1996)

OLDŘICHŮV DVŮR Mráz. Ve tmě ona k tobě si lehá. V podbříšku dopéká bílý chleba. Noc. Cosi rychlého k sítům se slétlo. Zobáky. Cvakání. Drátěné světlo. 6. XII. 1997 (Pan Twardowski, 1998)

PŘEDMĚSTÍ Kasařská temnota. Oči se užuž úží, když víčka vypáčí bělavý dívčí nárt křehký jak klenutí držené dosud skruží, bílý jak střída hvězd drobená do mansard. Jdeš za ní krabatě, rozostřen chvěním lýtek. Srdce si tlukotem cestu vpřed proklestí... Nejsi však jediný; i zvonař Měsíc vytek do všech van s dešťovkou v zahradách předměstí. (Jezernice, 2001)