Karel Šiktanc


SMRT VLADIMÍRA HOLANA

Už velký,

pláču po patrech –
a chudák maminka zavírá před lidmi
a křižuje se v běhu.

Zvon se rve z Týna.

                       Kam ten spěch?

Na říčním hrdle tmoucích Čech
falešný briliant sněhu.

Jde oblak,

bije do dveří
a bíle káže mi ohlídat Kuřátka
v koukolu u bran božích.

Kývám...

                       maminka nevěří.

„Budou tu jako v pápěří!
Přísahám na kuní kožich!“

Chci domů.

Matka naříká –
a v hrůze veliká plísní ten dobrý dům,
že všecek, co nám zůstal.

Je jaro,

                       smutná muzika.

Je jaro. Zem se zamyká
na pergamenová ústa.

1980

(Sakramenty, 1991)


PRAHA

Vše po vůli.

Jen ve Lvím dvoře
         truchlejší ticho nežli dřív.

Zvon Jan mi hrál,
kdo všecko umřel.
Zvon Hynek mlčel, kdo je živ.

Ghetto jak svícen.

Modře vstalo,
         a utíkalo do šera.

Rathauz si přitisk Marnivého ke zdi.
A přes Moráň šly vlídné hvězdy –
a já šel budit Keplera.

Špitálek,
špital,

         svět se točil...

na zasněženém kolotoči
koně se dali v hebký cval.
Bůh suď,
co ještě chybělo mi?
Láska je sladké bezvědomí...

a já to město miloval.

Jenom to ticho jako klíště!

Olezlej kůr
         i popraviště...
z bran alma máter stydce táhne
a z klekáníček úzko mi.

Zvon Otokar je dobrá duše.
Zvon František zlý svědomí.

Ryby si skočí.
Sednou hroby.

         Ale co s týnem plným zloby!

Do svatyň sněží,
jen se lije.
Spusť!
Dobrý nebe, na co čekáš?
spusť už, má krásná kumpányje...

andělé,
pejsci,
         ...konec pauzy!

vyvěšte cumel na Emauzy!

bimbasi,
šíbři,
princmetáli,
vyvěšte fangle z katedrály!
         a vivat August! –
zvoňte hrana...

Kyje dnes půjdou za Volšana
a Podbaba za Novej Svět.

Madonka Zášť je ještě panna.

A hloupej Honza všecko sněd.

Život je krátkej,
zima dlouhá.
A kmotra Smrt
         nám mrkev strouhá –
a levý ruce v rukávu.

Jessenius má hlavu v nebi.
A Faust má papír na hlavu.

Beránku,
zavyj...

kdopak tuší, koliko děsu v mírné duši...

rafani k harfám! –
         matka Praha zalita stříbrem
slz a svic.

Děti pod trestem doživotí.
Velcí a vojsko polovic.

Beránku,
trhej!

         Sněží v ráji...

Čechy se smíchy prohýbají,

Čechy se smíchy prohýbají...

div že chudák ámentruhla
nesmekne se,
neskutálí na zem.

(Srdce svého nejez, 1988s, 1994)

@

Vrh křídel
antologie české poezie [CNW:Counter]